Jak jsem opustil rodinal

První vývojka, kterou jsem kdy použil, byla na radu mnohých ilforďácká ID-11. V podstatě jde o klon D-76 od Kodaku a ta je považována za jakousi referenční vývojku. Výsledky z ní jsou tedy velmi dobré, při dodržení časů a agitace doporučených výrobcem prakticky nepokazíte film. Jenže to je asi tak, jako když s digi zrcadlovkou fotíte do jpeg. Tak jsem začal hledat něco s osobitějšími výsledky, dlouhou životností, snadným použitím a nízkou cenou. Co jiného mi z toho mohlo vypadnout než rodinal, potažmo moderní verze známá jako R09.

Od samého začátku jsem pod zvětšovákem bojoval s kontrastem. Na papíry normální gradace jsem za žádnou cenu nedokázal dostat snímek v koukatelné kvalitě. Stíny se mi slévaly do souvislých černých ploch dřív, než se mi vůbec nějaké detaily ve světlech stihly objevit. Rodinal ale umožňuje různým ředěním kontrast regulovat. A tak jsem začal laborovat…..1+25, pak 1+50, nakonec jsem vyzkoušel i 1+100 a stand či semi-stand. Poslední varianta poskytovala velmi zajímavé výsledky…snímky pořízené za slunného odpoledne vypadaly velmi dobře kryté, okometricky dobrý negativ. ALE(!) těch dalších problémů bylo více než dost. Nerovnoměrné volání způsobené nevyrovnanou teplotou vývojky (jak postupně chladne/ohřívá se od okolí) neustále vytvářelo po celé výšce snímku výrazný gradient. Občas se vyskytlo i něco jako bromidové pruhy, nebo úplně nevyvolaná místa dík bublinkám, které by jinak nevznikly při normálním volání s agitací. Nakonec jsem zůstal u zlaté střední cesty 1+50. Tohle ředění mi konečně umožnilo vytvořit první koukatelné zvětšeniny, ale pořád to nebylo ono. Pod zvětšovákem mi vycházely celkem krátké časy osvitu, a tak trefit ten správný nebylo snadné. Nepomáhalo ani výrazné zaclonění zvětšovacího objektivu…s čímž souvisí další problém. Rodinal není úplně jemnozrnná vývojka a v kombinaci s vysokou clonou zvětšovacího objektivu docházelo k nadměrnému zvýraznění zrna v polotónech. A to z negativu 6×4,5 na papíru 18×24 není moc dobré! Navíc celou dobu jsem měl pocit, že negativ vychází tak nějak podvolaný, nebo málo zčernalý. Zkoušel jsem laborovat i s časem, ale bez dobrých výsledků. Podotýkám, že na četné rady jiných jsem film vždy trochu přikrmil a fotil 400 jako 320 a 125 jako 100. To, mám ale dojem, zase maličko zvedlo kontrast, což jsem právě nepotřeboval. Došel jsem k závěru, že buď jsem neschopné dřevo, nebo to není vývojka pro mne. Nejspíš ale obojí.

Řekl jsem si, že začnu od začátku s jinou vývojkou. Dlouho jsem vybíral, zvažoval HC-110, která ale vyžaduje již značné zkušenosti, LC-29 což je to samé, jen již naředěné od Ilfordu, vývojky od Fomy jsem pro nespolehlivost výrobce zavrhl, hůře sehnatelné vývojky jako Diafine a jiné speciality mi jako začátečníkovi také přišly nesmyslné, až jsem touto vylučovací metodou došel k Xtolu od Kodaku. Citlivost netlumící vývojka s velmi dobrými vlastnostmi, navíc mnohem ekologičtější, se mi líbila čím dál víc. Dá se volat opakovaně ve stocku, nebo ředit až 1+3. Většina jejích uživatelů používá 1+1. Jediné její velké nevýhody jsou tzv. „syndrom náhlé smrti“ (ale o tom snad jindy) a to, že se prodává jen balení pro 5l koncentrátu. Mám jí tedy rozlitou v 5ti stlačitelných lahvích po litru a modlím se, aby vydržela alespoň těch výrobcem udávaných 6 měsíců. Životnost tedy nic moc.

Mno a jak dopadly první testovací filmy? Zvětšeniny přijdou později, ale co můžu říci o scanech je, že výborně. Tady jsou ukázky:

FP4

The Shoezzzaaa

další FP4, originál je dost přeexponovaný tak jsem tomu v PC trochu pomohl, pod zvětšovák tomu ale nefandím

L

HP5

Tlačenice

Jasně, jedná se o scany, upravil jsem na nich jen kontrast, „expozici“ scaneru a přidal trochu teplého tónu. Okometricky mi negativy FP4 přijdou velmi dobře kryté, je to takové plné, přesto kontrast snad v normě s nadějí nějakých zvětšenin. HP5 mi přijde plošší, zato bohatší na půltóny. Víc ukázek nestálo za zveřejnění….jakmile se se dostanu ke zvětšováku, budu moudřejší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *