Moje poslední focení

Původně jsem měl rozepsaný článek o svém prvním opravdovém focení. Mno jelikož to tenkrát nedopadlo zrovna slavně, přemohla mě nervozita a nevhodná modelka taky udělala svoje (jako neznámý amatér si nemůžu vybírat neasi), článek jsem smazal a nehodlám se k tomuto zážitku vracet. Rozhodl jsem se tedy alespoň popsat svoje poslední focení. Pravděpodobně poslední letos, a vzhledem k tomu, že nikdo do budoucnosti nevidí, momentálně poslední focení vůbec. Zkrátka poslední.

V článku Renesance analogové fotografie v Polsku jsem se chlubil tím, jak mě kontaktovala skvělá modelka až z Polska s úmyslem se mnou spolupracovat. Pravda je taková, že díky instagramu nemám o zájemce nouzi. Píšou mi 1-3 lidi měsíčně, že by se mnou rádi něco podnikli, že chtějí fotky ode mě….druhá pravda je ale ta, že se k tomu nikdo zatím doopravdy neodhodlal. To ve mě jen prohlubovalo depresi, div jsem se na veškeré focení nevykašlal. V polovině října se mi ale ozvala nadějná duše v mé dojezdové vzdálenosti a dokonce fotograficky velmi zajímavá!

Jelikož ale podzim neúprosně kráčel ke své chladnější polovině, bylo nutné domluvit termín co nejdříve. Čtrnáct dní po našem prvním kontaktu, tedy na konec října jsme si stanovili den D a já začal vymýšlet námět. Naštěstí stačilo prohlédnout si několik fotografií slečny modelky z jejích minulých focení a nápad byl na světě. A to včetně lokace. Tak se mi to líbí…nechat se inspirovat, aby vznikl námět vyhovující oběma stranám!

Co čert nechtěl, v našem termínu bohužel počasí moc nepřálo. Jako naschvál se přes ČR proháněla nejsilnější vichřice za posledních 10 let a tak jsme museli akci odložit o týden dál. Mno všechno bylo nejisté, vycházelo to na první víkend v listopadu, hlášené teploty lehce pod 10°C nesvědčí ani mé několik desítek let staré filmové fototechnice, ani nahému dívčímu tělu. Co se dá dělat. Modelka i tak s focením souhlasila a tak se onen chladný a chvílemi slunečný listopadový den odpoledne nacházíme na místě.

První komplikace přišla hned záhy. Měl jsem nějaké záběry rozkreslené, ale jakmile jsem si místo začal prohlížet skrze aparát s nasazeným sklem, zjistil jsem, že se prostě vymyšlená scéna nevleze do záběru. Jo jo, používám pevná skla a žádný širokáč se v mém repertoáru nenachází. Nikdy jsem ho nepotřeboval a myslím, že zase dlouho potřebovat nebudu…no nic. Pár záběrů v hlavě rovnou škrtám. Počkáme ještě, až zmizí právě přijíždějící auto nacpané snad 5ti člennou rodinou (uprostřed lesa, chápete to?). Pán na mě z okénka volá, že se jen otočí a pojede, ať se nebojím, neboť zoufale držím svůj foťák včetně stativu a uskakuji z cesty.
Modelka je již připravena, moje nervozita vrcholí, jde se na to!

Jakmile slečna odhodila kabát a boty, které si nechala, aby zbytečně nemrzla, všechen strach s jejím oblečením zmizel. Přiložil jsem foťák k oku a svět jakoby se zmenšil jen na výřez ohraničený úhlem záběru mého objektivu. Jsem jen já a můj svět v hledáčku….není čas na nic moc přípravy, rychle střídáme několik póz, snažím se fotit úsporně, přesto sem tam cvaknu scénu dvakrát (to dělám nerad), kdyby modelka mrkla. Rychle obléct, nazout žabky, přesun na jiné místo, zase svléct a tak několikrát znova dokola…jen ať dlouho nemrzne. Pro jistotu jí ještě v mezičase rozlévám z termosky teplý čaj na zahřátí. Největší zdržovačka je tady, musím vyměnit film! Je toho na mě tolik, že vlastně nad focením až tolik nepřemýšlím. Donutil jsem modelku dokonce lehnout si na zem, je to hrdinka!
Zima na ní ale byla znát a jelikož dny jsou touhle dobou už o dost kratší, světlo ubývá každou minutou a mě už vychází dost dlouhé časy, rozhodli jsme to zabalit.

Nezdálo se, ale byli jsme na místě něco kolem hodiny. Přípravy přeci jenom nějaké byly a Pentax 6×7 také potřebuje svůj čas, není to nic na reportáž. Přesto mám necelé dva filmy (16 snímků), což se mi zdá nějak podivně málo. Doufám, že z toho něco bude…

Po týdnu od focení, tedy další víkend, jsem se rozhodl filmy zpracovat. Tzn. vyvolat a naskenovat, abych věděl jak to dopadlo, mohl slečně výsledek alespoň elektronicky zaslat a samozřejmě se s ním pochlubit na sociálních sítích. A mimo jiné vytřídit ty záběry, které se pokusím pod zvětšovákem dotáhnout analogově dokonce. Z důvodu větší hospodárnosti jsem se rozhodl namíchat ID-11 (D-76 ekv.). Moc toho teď přes zimu nenafotím a tak bych můj oblíbený Xtol, který se dodává jen v balení na 5 litrů nestihl spotřebovat dříve, než by prošla jeho životnost a musel bych ho vylít. ID-11 jsem už dlouho nepoužil, ale dělá se na 1 litr a tak to risknu a jsem napjatý na výsledek….a jak to dopadlo? Jukněte níže:

Nakonec z toho pár fotek je. Asi dvě nevyšly vůbec. Na filmu bylo jen průhledné políčko, resp. úplná tma. Myslím, že to má na svědomí nízká teplota, pravděpodobně se mi neotevřela závěrka. Servis se blíží :-). Zbytek jsem vyřadil kvůli špatné kompozici, která nešla vyřešit ani ořezem.
Dál jsem se přesvědčil, že ID-11 opravdu používat nebudu. Zrno je podstatně větší než s Xtolem, stinná místa méně prokreslená a kontrast trochu vyšší než jsem zvyklý. Neskenovalo se to dobře. Zvětšování mě teprve čeká.

Použitá technika:
Pentax 6×7 MLU
Takumar 105mm f2.4
Takumat 165mm f2.8

Materiál a proces:
Ilford HP5+ @320ASA
Ilford ID-11 1+1 13min 20°C, 30s+10s/1min, bez přednamočení
1min stop lázeň, 8min ustalovač Fomafix P
Epson V600, ořez histogramu, kontrast, retuš prachu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *